Existují – zejména z hlediska podniků usilujících o svůj podíl na
budoucnosti – nějaké rozdíly v povaze krize let 2007-2009 a nynější fází hospodářské krize?
Ve srovnání s lety 2007–2009 se dnes nacházíme ve velice odlišné situaci. Největší rozdíl spočívá v tom, že vlády vystřílely veškerou svou munici – a v důsledku toho prudce vzrostlo zadlužení. Pokud nastane nová recese, nebude již možné opakovat deficitní financování jako v roce 2009. Firmy a odvětví (jako například automobilový průmysl) již nemohou očekávat, že jim vlády poskytnou finanční pomoc. Další odlišnost vidím v tom, že v letech 2009–2010 Čína přese všechno zůstávala motorem růstu, avšak i ona v současnosti vstupuje do obtížné etapy. V roce 2012 a možná i v dalších letech můžeme s největší pravděpodobností očekávat pokles poptávky čínských odběratelů. To významným způsobem ovlivňuje evropské a americké dodavatele infrastrukturních celků a zboží dlouhodobé spotřeby. Projevy nové krize by ještě více nahlodaly důvěru spotřebitelů a mohly být důvodem jejich ještě větší nákupní zdrženlivosti. Celkově musím říci, že hrozby jsou dnes mnohem vážnější než před třemi lety. To nutně neznamená, že se tyto hrozby naplní, avšak každá firma by měla být připravena na nejhorší situaci.
Mohl byste uvést podnik, např. z kategorie „skrytých šampiónů“, jimž jste věnoval jinou svou úspěšnou knihu, který by mohl posloužit jako příklad zvládání krizových podmínek v duchu vašich „rychlých opatření“, jež jste formuloval v knize „Jak na krizi“?
Skvělým příkladem je firma Liqui Moly, přední výrobce lubrikantů. V letech 2007 až 2011 zvýšila počet svých pracovníků prodeje o 25,6 procenta, zatímco všichni její konkurenti počet svých prodejců drasticky snížili. A takové jsou výsledky: V roce 2009 její tržby neklesly, nýbrž naopak nepatrně vzrostly na 233 miliónů eur, v roce 2010 vylétly na 289 miliónů eur a dnes (v prosinci) je jisté, že rok 2011 pro ni bude dalším rokem dvouciferného růstu tržeb. A to vše v odvětví, které bylo krizí velice těžce postiženo.
Doplnil byste dnes, na základě zkušeností s průběhem krize let 2007–2009 svůj soubor „okamžitých opatření“, o nějaké další opatření?
Ještě více bych zdůraznil potřebu získat globální působnost. V posledních dvou letech jsme byli svědky toho, že firmy, které mají silné postavení na rozvíjejících se trzích, byly krizí postiženy nejméně. Skutečně zaznamenáváme velice silný tah směřující ze západních trhů do Asie. Firma Rexroth, přední světový dodavatel hydraulických prvků, ve svém plánu na rok 2008 vyjádřila očekávání, že objem jejího prodeje na asijských trzích dosáhne úrovně prodejů, které realizuje v Evropě, někdy kolem roku 2020. K vyrovnávání však dochází nyní v pokrizovém období, neboť evropské trhy stagnují nebo se částečně propadají, zatímco asijské trhy neustále rostou. Stejně jako v minulých krizových obdobích jsme se opět přesvědčili, že jednotlivé regiony se nacházejí v různých fázích ekonomického cyklu. Regionální diverzifikace tak může poskytnout účinnou ochranu před poptávkovou krizí. A zdaleka nejsilnější důraz bych položil na to, aby firmy nekrátily své rozpočty na podporu prodeje a na reklamu. Využívání odlišnosti průběhu ekonomických cyklů v těchto oblastech bývá účinné, jak ostatně ukazuje i příklad firmy Liqui Moly.
Trváte i dnes na „předpovědi, kterou jste si jist“, totiž že „v dlouhodobém horizontu budeme čelit vysoké inflaci“?
Jsem i nadále přesvědčen, že v následujících letech budeme svědky vysoké inflace. Ujišťují mne v tom i nejnovější statistické údaje z Číny, Indie a Velké Británie. Obrovské množství peněz, které se do systému napumpovalo, se nakonec promítne do podoby vyšších cen. Oběh peněz se dočasně zpomalil. Postupně se však vrátí k normálu. A pak nastane inflace. Nevím, kdy k tomu dojde. Až k tomu ale dojde, inflace nastoupí velice rychle.
Jaký je váš názor na budoucnost eurozóny?
Po 9. prosinci, kdy byla v Bruselu přijata určitá rozhodnutí, můžeme být o něco optimističtější, že se Evropa skutečně sjednotí. Nicméně nevím, co všechno se může stát. Mohu pouze citovat nositele Nobelovy ceny Garyho Beckera, jehož odpověď na stejnou otázku zněla: „To neví nikdo. A samozřejmě to nevím ani já.“
[e]
Česká vydání knih Hermanna Simona v nakladatelství Management Press:
