Úvod > O nás > Zprávy z redakce > Čeští inovátoři málo využívají ochranu výsledků inovačních aktivit

Čeští inovátoři málo využívají ochranu výsledků inovačních aktivit

18. 04. 2016

Rozhovor s Jaromírem Vebrem, autorem knihy Management inovací

 

 

U příležitosti vydání třetí knihy prof. Ing.

Jaromíra Vebra, CSc., s názvem Management

inovací   (vedle učebnic Management a Management kvality, environmentu a

bezpečnosti práce) jsme požádali autora při této příležitosti o krátký

rozhovor.

 

1.    

Říká se, že inovace začínají buď nějakým nápadem, nebo

příležitostí něco zlepšit. Můžete říci pár slovy, jak nějakou příležitost

inovovat rozpoznáme a co to vůbec inovace je? Musí vždy jít o nějakou rozsáhlou

akci nebo se to týká i maličkostí?

 

Inovace je jakákoliv

smysluplná změna, přednostně se bude týkat produktu (výrobku nebo služby), ale

i technologie jeho výroby, inovace lze ovšem uplatnit i v řízení,

obchodních a marketingových praktikách atd. Známé přísloví

říká, že štěstí přeje připraveným, i když nelze vyloučit, že dobrý nápad přijde

jako blesk z čistého nebe, daleko běžnější bude, že inovačně úspěšné firmy

průběžně monitorují situaci v technickém poznání, tahy konkurence, potřeby

zákazníků atd., Očekávají přitom, že toto poznání kreativní pracovníci přemění

v inovace. Těmi inovátory mohou být profíci typu projektanti,

konstruktéři, návrháři, ale i všichni další pracovnici firmy, jsou-li správně

motivováni ke zlepšování. Tím je do jisté

míry přeurčeno, že profesionální útvary projekce, konstrukce, technologie budou

původci inovací zásadnějšího charakteru, zatímco řadoví zaměstnanci budou

přicházet s různými zlepšovacími návrhy, které obvykle budou mít charakter

vylepšení či drobné inovace.

 

2.     Na téma inovace existuje mnoho knih u

nás i v zahraničí, ale Česká republika na tom není v hodnocení

konkurenceschopnosti patrně nejlépe. Proč se tedy manažeři z těchto knih

nepoučí a nečerpají z nich poznatky, vždyť řada těchto publikací je velice

kvalitních. V čem vy osobně vidíte největší problém tohoto stavu?

 

Ono to je

s tím měřením „inovativnosti“ a konkurenceschopnosti podniku či dokonce

celé národní ekonomiky složitější. Jako vždy na prvním místě je to otázka

metrik, výkaznictví apod. Faktem je, že čeští inovátoři mnohem méně využívají

například ochranu výsledků inovačních aktivit v podobě patentů, užitných a

průmyslových vzorů. Na druhé straně, kdyby to s námi bylo tak špatné, proč

se daří každoročně zvyšovat export, jehož podíl činí více než 80 % HDP. Nemusíme být

velkými teoretiky či odborníky, z logiky věci vyplývá, že aby se něco

změnilo, musíme chtít – tedy být motivováni něco nového připravit, něco změnit.

Obvykle důvodem takových změn je, že se nedaří a ve změně je spatřována

záchrana. Paradoxně tedy, když se daří, není to ideální klima pro inovace. Zároveň

musíme přiznat, že někdo je více kreativní, nápaditý, libuje se v hledání

a uplatňování něčeho nového, někteří jsou konzervativní a do nového se moc

nehrnou. Je pak na managementu podniků motivovat lidi, vytvořit jim i

předpoklady, aby měli přístup k informacím o všem novém, co se kolem

podniku děje a měli zájem se inovačními aktivitami též zabývat.

 

 

3.    

V jaké fázi růstu či vývoje firma obvykle zjistí, že

potřebuje inovovat? Jakých firem se to  obvykle týká nejčastěji?

 

Firma může

inovovat v libovolné fázi svého životního cyklu. Řada firem, tzv. start-upů

je založena proto, že měl někdo dobrý nápad a chtěl jej uplatnit a založil si

firmičku.  Pochopitelně firma mohla

vzniknout i z jiného důvodu, zakladatel se v daném oboru vyznal a

chtěl podnikat tak říkajíc na vlastní triko, ovšem ani on, stejně jako

etablovaná, zavedená firma nemohou usnout na vavřínech. Ta tam je doba, kdy

stačil dobrý produkt a hospodárné zvládnutí jeho výroby a bylo vyhráno.  Jednak se výrobky zdokonalují a řada firem

přichází s novými, změnami prochází i technologie a v neposlední řadě

také obchodní praktiky. Spousta firem už zavedla či v nejbližší době hodlá

zavést prodej svého zboží formou e-shopů, což před deseti, patnácti lety vůbec

nebylo jednoduché. Překvapivě se ve

statistikách uvádí, že mezi velmi inovativní firmy patří banky, již překvapivé

nebude, že na čelných místech to budou též softwarové firmy, subjekty

podnikající v dynamicky se rozvíjejících oborech (komunikační sektor,

elektrotechnika, biotechnologie apod.).

 

4.    

Jako vysokoškolský pedagog určitě posoudíte, zda vysoké školy

ekonomického zaměření své studenty na role inovátorů dostatečně připravují? A

lze vůbec na tuto roli studenty připravit?

 

I v tomto

případě je odpověď mnohem složitější, než by se na první pohled zdálo, a

myslím, že to platí obecně, nejen o VŠ s ekonomickým zaměřením. Jak jsem

naznačil výše, předpokladem inovací je poznání - o daném oboru něco více vědět.

A to je již úloha škol, poskytovat aktuální poznatky. Pokud v obsahu

učebních programů převládají tradiční a mnohdy již zastaralé předměty nebo jsou

přednášeny již zastaralé poznatky, předpoklad na straně aktuálního poznání

nebude naplněn. Druhým momentem je vést studenty ke

kreativnímu myšlení, nápaditosti, tvořivosti. Tomuto ovšem moc nepomůžeme,

pokud budeme od studentů vyžadovat, aby se něco jen naučili a uměli to

odrecitovat. Řada škol např. organizuje různé soutěže typu nápad roku, a jejich

výstupy ukazují, že s řadou vysokoškoláků ohledně kreativity to není tak

špatné.

 

 

Zprávy z redakce

27. 06. 2017

Pohleďte nejdříve do svého nitra, chcete-li něco dokázat!

„Filozofie se dnes netěší kdovíjaké oblibě, nicméně Ryanu Holidayovi se podařilo znovu najít její... [více]

02. 06. 2017

Typologie osobnosti v medicíně: lékaři, sestry, pacienti

Po úspěšných monografiích Typologie osobnosti pro manažery a Typologie osobnosti: přátelé,... [více]